Úvod » Kulturní dějiny » Stopy vedou k Bobří řece
"Stopy, které Jaroslav Foglar zanechal v našem světě, vedou k Bobří řece. Jeho příběh četli třináctiletí kluci - desítky tisíc jich bylo - a snad také holky, ale těmi si už nejsem tak jist. Kniha, kterou nad Bobří řekou psal, jim změnila život. Některým na několik let. Některým navždycky. Změnila i český skauting." "Ale začal ji přece psát ještě dřív, než objevil Bobří řeku. A skautem už dávno byl." "Do té doby jen hledal cestu, po které se vydá. Až u Bobří řeky ji našel." "Dokaž to!" "Také příběh Bernarda je spojený s Bobří řekou. Povinnost dobrých činů, kterou mu pravidla skautské hry uložila, se zprvu podobala jen jedné z her, které ve Dvojce hráli, ale pak pochopil, že je jiná. Její pravidla byla sice ve skautských příručkách, ale našel je taky v evangeliu svatého Matouše, ve kterém zaznamenal Horské kázání Ježíše Krista. Příjemcem našich dobrých činů je Bůh sám, napsal. A tak se stalo, že v té skautské hře na dobroděje našel Bernard smysl a cíl svého života a jen proto, že ji hrál tak opravdově a že uvěřil jejímu poslání, se stal misionářem v Západní Indii. Pro výrobu dobrých činů je Západní Indie jako stvořená." "Dokaž to!" A to jsem udělal. Anebo jsem se o to aspoň pokusil.