Naše kniha je věnována všem obdivovatelům, milovníkům, uživatelům hračky, jejich tvůrcům napříč všemi věkovými kategoriemi. Je adresována především dětem a jejich rodičům, mateřským a základním školám i jejich učitelům. Věříme, že osloví studenty i pedagogy na středoškolské a vysokoškolské úrovni. Rádi bychom zaujali sběratele hračky a pomohli jim obohatit jejich znalosti o zcela nové skutečnosti.
Jako autorská trojice (M. Otavová, M. Pecháčková, V. Šplíchal) předkládáme výsledky našeho dlouhodobého badatelského úsilí a spolupráce na tomto nádherném a skutečně nekonečném tématu.
Naším záměrem je v lehkém dotyku předložit milovníkům a obdivovatelům hračky ucelený nástin obrazu v jeho velikosti, šíři, bohatosti, barevnosti a kráse. Je zároveň příspěvkem a svědectvím vzácné, nenahraditelné, nezastupitelné a specifické národní řemeslné i umělecké dovednosti, náležející k bohatství české i světové nehmotné kultury. Českou hračku chápeme v mezinárodním kontextu, všímáme si jejího místa a významu.
Naší snahou je naučně populární formou, za pomoci bohaté obrazové přílohy, předložit srozumitelný didaktický obraz a přehled řešeného tématu. Jsme si vědomi nevyčerpatelných obsahových možností. Neklademe si za cíl ani encyklopedickou úplnost, ani všestrannost optiky možných pohledů. Usilujeme o pevnější a sevřenější strukturální přehled celého tématu.
Knihu jsme rozdělili do třinácti základních kapitol. Vycházíme z historického vývoje hračky, v časové posloupnosti sledujeme její charakteristiky, odlišnosti či společné znaky. V duchu vymezených časových úseků věnujeme pozornost námětům hračky, jednotlivým druhům, rozlišujeme hračky pro chlapce, dívky a obě pohlaví. Hračky dělíme na statické a pohyblivé, hledáme zdroj jejich pohybu. Vnímáme hračky s mechanickým pohonem, věnujeme pozornost hodinovému strojku, který patří mezi nejčastěji používané mechanismy. Zvláštní místo zaujímají hračky, které umožňují dětem vlastní pohyb. Samostatné místo ponecháváme materiálům, ze kterých se hračky vyrábějí a které je výrazně odlišují, specifikují.
Snažíme se postihnout významná centra výroby hraček a charakterizovat jejich případná odlišení. Při tom si všímáme domácí a domácké práce. Zvláštní pozornost věnujeme lidové hračce a některým tradičním lidovým technikám, jako je výroba koníků, husarů a štípaných holubiček. Připomínáme některé zapomenuté lidové techniky, jako je valašsko-bystřická, polychromování, kašírování, batikování, vylévání dřeva kovem, drásání měkkých dřev a další. Připomínáme významné úsilí o renesanci hračky. Zvláštní místo jsme ponechali odbornému vzdělávání, především pak na středoškolské úrovni.
Knihu uzavíráme kapitolou, ve které uvádíme některé příklady z činnosti profesionálních i občanských aktivit, které zejména na poli virtuálním přibližují, oživují a zpřístupňují současným generacím poklady české národní nehmotné kultury.
Nedílnou součástí je obrazová příloha, která názorně přibližuje konkrétní vizuální představy hraček uváděných v textu. Samotný text zahrnuje odkazové poznámky a použitý pramen a literaturu. Jmenný, místní a věcný rejstřík usnadňují čtenáři snadnější a lepší orientaci.