K druhému břehu

Kompletní specifikace

Z Předmluvy: Práce se pokouší odpovědět, proč všechny ty generace odcházely právě do Francie a hlavně do Paříže a za jakých okolností se jejich cesty ubíraly, co je provázelo, když se přizpůsobovaly francouzskému prostředí. Témat a osudů je nepřeberné množství. Něco je však sbližuje a tvoří z nich výlučnost, kterou lze soustředit a složit do umělého příběhu, jímž je uvedena tato práce:
Píše se rok 1862. K rohu ulic St. Honoré a Croix des Petits Champs nedaleko Louvru a Palais Royal se blíží postava. Na onom rohu ulic čekají další lidé. Spolu pak vstupují do Café des Nations, kde hledají své místo. Uvnitř je slyšet několik evropských jazyků, většinou slovanských. Ti, co právě vešli do té „kavárny národů“, mluví česky. Ten nejhlasitější se jmenuje Josef Václav Frič. Čas, který uběhne do roku 1918, je relativně krátký. Co všechno naváže na skupinku právě vstoupivších lidí, je možná stejně pomíjivé jako sám čas. Co po nich zbývá, je především snaha uplatnit se ve velké Evropě. Jak skupinka lidí česky mluvících mění v onom relativním čase další lokály nejprve kolem Palais Royal a pak v pařížských okresech směrem na východ, stane se, že dorazí až do zákopů první světové války. Zároveň za nimi přicházejí z českých zemí a pak Československa další. Je to dlouhý zástup lidí, kteří vstupují do dějin jmenovitě i anonymně. Je jich tolik, že se nevejdou do Café des Nations ani do ostatních pařížských lokálů, kam chodívali jejich předchůdci...